fotograf Tomáš Hudolin

blog

Fotografie všeho co se jinam nevešlo a co zkřížilo cestu mně a mýmu jednookýmu parťákovi.

Focení lidí

Tohle bude zas jen takový malý zamyšlení (zkusim to teda :) ). Na daný téma, focení lidí v rámci reportáže nebo street fotky, už sem toho přečet spoustu. Byl sem připravovanej i jako někdejší obchodní zástupce, že lidí se člověk nemůže ptát: "Dobrý den, mohl bych...?", "Dobrý den, nevadilo by Vám...?" atd. Lidem se prostě musí buď dát na výběr z několika možností nebo je postavit před hotovou věc. Zkrátka udělat to tak, aby nemohla nastat odpověď "Ne!". Nebo aspoň její výskyt minimalizovat. Ale pořád se mi to nějak nedařilo uvádět do praxe.

Pro mě, jakožto osobu velice stydlivou, je focení společenských akcí nebo obyčejných lidí s nějakým produktem v rámci promo reportáže (existuje vůbec něco takovýho? :)) ) občas docela peklo. I když sem vyzbrojenej poučkama, jak sem psal nahoře, nějak to pořád nešlo. A pořád sem nevěděl, jak to udělat jinak. Jak se jinak zeptat. Jak jinak oslovit. Až dnes.

Ještě takovej oslí můstek :) I když si budete myslet, že ste super fotograf a některá práce je pod Vaší uměleckou úroveň nebo ste prostě jenom egoista, nepodceňujte možný přínos i toho největšího oseru;) (člověk musí občas holt padnout na hubu, aby si některý věci uvědomil). Vždycky se tam může něco vyklubat. Kontakt, nová zkušenost, novej princip atd. Nebo třeba můžete někoho sbalit :)

A teď zpátky. Včera mě klient oslovil, že by potřeboval nafotit v rámci reklamní akce zákazníky, kteří v Neoluxoru na Václaváku dostanou k nákupu nad 499,- jeden nejmenovaný produkt zdarma. Navíc tam nebude ani nikdo z agentury. Prostě jdi tam, najdi nějakýho vedoucího, domluv se s nim a vyfoť ty lidi. Takže pro mě jako stydlína super úkol :) Ani nevim jak, ale přišlo to. Asi tou pro mě kritickou situací :)) Nebo sem prostě byl v pohodě. Najednou sem se neptal, zda by jim nevadilo, že je vyfotim. Ale prostě sem k nim přišel a řekl: "Nelekněte se, já si Vás jenom vyfotim s tím produktem." a úsměv. A ty vole! Vono to fungovalo. Nikdo mi neřek ne :) Jen se vždycky rozesmáli a zapózovali. Takže zas sem o něco chytřejší :))

Závěrem tedy? :) Neptat se. Kdo se moc ptá, moc se dozví. Prostě nedat možnost "úniku". A berte i zakázky, co můžou bejt proti Vašemu řekněme umělěckýmu naturelu :) Otrkáte se a něco novýho se naučíte. Tím bych to zakončil :)

pelmelTomas HudolinComment