fotograf Tomáš Hudolin

blog

Fotografie všeho co se jinam nevešlo a co zkřížilo cestu mně a mýmu jednookýmu parťákovi.

Expedice Inferno

Už nějakou dobu se s Honzou ze Summit Leader domlouváme, že vyrazíme na chlapskou akci někam do hor. Vždycky nám to ale ztroskotalo na počasí. Letos jsme to vzdát už nechtěli. Plán je jasný. Dolomity, spaní v autě a pokud situace dovolí, jedna noc nahoře.

Původně plánovaný sobotní odjezd přesouváme na středu. Kvůli počasí. Ve středu má být lépe.

Je 19. dubna a navzdory studený frontě přicházející ze severu a sněhový kalamitě vyjíždíme. I v Brně je kosa. Bílou tmou projíždíme Rakousko. Cestou volíme první nocoviště, kam dorážíme v 19:30.

Noc 1

Teplota zatím pomalu klesá, je 0 stupňů, fouká vítr. Po rychlý večeři rozděláváme v autě spaní a dochází na poměřování spacáků. Honza má novej, ale při pohledu na ten můj a jeho teplotní rozsah pokyvuje hlavou. Takový uznání zahřeje (tenhle pocit se pak snažím během noci pravidelně vybavovat). Teplota stále klesá. Aspoň to víno má lepší a lepší teplotu. Je cca 22:30, uleháme.

1:15 - do spacáku začínam pomalu přesouvat obsah batohu a přemýšlím, zda mám do takových podmínek odpovídající výbavu. Zima jde od podlahy i od stropu a občas mě do zadku zastudí blatník. Můj spacák má asi nejlepší leta za sebou. Jméno Inferno mu určitě vybrali kvůli tomu, že vám v něm bude teplo jak v pekle. Dnes to ale spíš znamená, že peklo je v něm spát.

4:15 - už nevim, co dát na sebe a kolem sebe.

5:00 - "Jedem na Gardu". Honza nechce, abych se trápil zimou a ani jemu samotnýmu to asi úplně nevoní. Už mam jakš takš zahřáto a je to tu. Chtěl jsem to vydržet až do rána, ale tělu neporučíš a musim ven. Rychlý pohled na teploměr, trochu mě zamrazí, -8°C.

Noc byla tak dlouhá, že jsem z nudy začal sepisovat svůj první cestovatelský "deník". Dnešní den začíná o dost dřív, než bych čekal.

Noc 2

Celej den jsme hledali winterraum, kde by se dalo přespat. Našli jsme ho až u třetí chaty, u Dreizinnenhütte a trochu si říkám, jestli jsme dnešní túrou nepřepálili start. Uvnitř je 6 postelí, na každý tak 4 deky a na okně ve sklenicích zamrzlá voda. Nejsem si úplně jistej, jestli by to tady Inferno, i s těma dekama všude kolem, zvládlo. Vrátíme se do údolí a přespíme jinde.

Jedem trochu dál a níž a doufáme v lepší noční teploty. Kontrola teploměru před spaním moc optimismu na dobrou noc nepřinesla. Stejná doba jako včera ale tentokrát -2°C. Je načase vyzkoušet taktiku, co jsem našel na jednom trempským webu. Lezu do spacáku jen v triku a jegrovkách. Spacák mě přeci zahřeje. Uleháme něco kolem 23:00.

asi 3:00 - ale tipuju, že už tak hodinu jsem vzhůru. Zima je všudypřítomná. Trempská rada nepomohla nebo spali v něčem jiným. Spacák se zas nějak zaplnil svrškama a ty další si všemožně motam kolem sebe. Tohle už ale není zima, to je kurevská zima! Venku je krásných -10°C. Jako určitě správný polárníci spí v mnohem horších podmínkách. Ale to nemají Inferno, v kterým bude zima asi i při +10°C. Když si uvědomim, že jsme chtěli tuhle noc spát nahoře, je mi najednou ještě větší zima. Jsme teď o nějakých 600-700 výškových metrů níž a stejně je tu kosa. Nahoře je možná tak -17°C a vzpomínám na týpka, kterýho jsme potkali cestou dolů, jak to tam asi dává v džínách.

Honza už je taky vzhůru. Vzbudily ho vlny na matraci z toho mýho vrtění.

Stačilo, je rozhodnuto. Ještě za tmy přejedeme dál na jih do Merana. Před odjezdem nastartujem auto a přitopíme si. Aspoň na chvilku.

Noc 3

Protože jsme přejeli na jih, je tady o poznání tepleji. Našli jsme na spaní místo u silnice. Bohužel je až moc blízko silnice a vypadá to, že si tu místní omladina předávává různé věci. Měníme pozice. Ze dne jsme tak rozehřátí, že si cestou dovolíme i "koupel" v řece. Pár koleček po okolních vesnicích a máme to. Místo bez zákazu stání a nocování.  Parkoviště bývalé restaurace na konci vesnice v jabloňových sadech. Navíc pod náma leží zářící Merano. Dneska to vypadá pozitivně. Konečně dopíjíme víno a kolem 22:45 nás zmáhá únava.

4:15 - na naše poměry je určitě hodně nad nulou. Spacák nezklamal, zase mě vzbudila zima.

5:15 - večer jsem prohlásil, že budu ráno fotit východ slunce. Dívám se z okna a nevypadá to zajímavě, obloha bez mráčku. To za fotku nestojí. Navíc Honza má klíče určitě u sebe a nechci ho budit. Pokračuju ve sledování stropu.

5:45 - už je trochu vidět. Klíče od auta jsou na "nočním stolku". Odemykám a jdu se projít po okolí. Dneska už stejně neusnu.

Noc 4

Už jsme si tak zvykli na jižní teploty, že jsme dali i zmrzlinu, bylo krásných 21°C. Takže i večerní teploty jsou příjemný. Dnes bude konečně ten správný den na spaní ve stanu.

Vylezli jsme nahoru a našli si nejlepší místo, co jen pastviny dovolily, totiž místo s co nejmenším množstvím kravských lejn. Rozložili jsme stan, dáváme vrcholový pivko, rozhlížíme se po okolí a konečně po těch pár dnech vidíme i krásný mraky. Mraky vpravo jsou pro mě ještě krásnější, takový mam rád. Hutný, tmavý, líně se převalující přes vrcholky hor a krásně nasvícený pomalu zapadajícím sluncem. Podle předpovědi dneska pršet nemělo a počasí má být údajně stabilní. Zvedá se vítr, teplota poměrně rychle klesá, ve vzduchu je cítit sníh. Stan tedy pro dnešek zůstane panic. Skládáme ho a upalujeme zpátky k autu, protože to nevypadá úplně ideálně.

Parkujeme na hodně prašným parkovišti a díky větru stačí chvíle a skřípou zuby. Zkusíme sjet ještě níž do údolí a uvidíme, zda nenajdem nějaký lepší místo. Pár neúspěšných pokusů a shodujeme se, že přejedeme až do Rakouska nebo když to počasí dovolí, přespíme v sedle Jaufenpass. Jak postupně šplháme po nekonečný silnici vzhůru a blížíme se k sedlu, klesá teplota na -2°C, vzduchem poletuje sníh. Jsme přibližně ve stejný výšce, ve který jsme dnes měli stanovat a začínáme být rádi za rozhodnutí, že sbalíme stan. Sedlo dneska taky neklapne, zimy už bylo dost.

Nakonec trávíme noc na restplatzu v Rakousku. Prší, je zima, dnešní noc to bude spíš jen odpočinek, dospíme se pak doma (pak mi došlo, že v naší ulici opravujou plyn a ještě týden budou, takže jsem bez topení a teplý vody - aspoň mam trénink).